Jazz bez hranic - Emil Viklický / Ivan Audes Trio
Emil Viklický - klavír a Ivan Audes Trio
Emil Viklický v Plzni představí své aktuální album Imogen Ryall – Songs, které vyšlo ve Velké Británii a němž se kmotr českého jazzu setkává se špičkovými britskými hudebníky. Deska Imogen Ryall – Songs byla nahrána v sestavě: Imogen Ryall (zpěv), Emil Viklický (klavír /skladatel), Julian Nicholas (saxofony), Petr Dvorský (basa), Eric Ford (bicí) a dostává se jí velmi skvělého přijetí.
Emil Viklický – respektovaný skladatel, pianista a jazzman začal svou hudební kariéru již během základní vojenské služby. Hrál s jazzovým orchestrem Pavla Bayerleho v rámci Armádního uměleckého souboru Zdeňka Nejedlého a později vystupoval v souboru Luďka Hulana Jazz sanatorium. V roce 1974 získal na Československém amatérském jazzovém festivalu v Přerově cenu pro nejlepšího sólistu. Po vojenské službě působil jako profesionální umělec v souboru Linha Singers, aby následně své aktivity na dlouhou spojil s jazzovým ansámblem Karla Velebného SHQ. Byl členem jazzrockové skupiny Energit, kde se sešel s kytaristou Lubošem Andrštem, se kterým následně vystupoval i v akustickém duu a v příležitostných formacích. Brzo se začal se prosazovat i v zahraničí. Vystupoval v různých jazzových klubech a v roce 1976 zvítězil v mezinárodní soutěži jazzových klavíristů ve francouzském Lyonu a v témže roce získal i cenu v mezinárodní skladatelské soutěži v Monaku za skladbu Zelený satén.
V roce 1977 vydal album V Holomóci městě, kterému se dostalo velmi vřelého přijetí a získalo cenu Supraphonu 1979. Na něm se mu podařilo propojit moderní jazzu sedmdesátých let s moravským folklórem, tak jak ve světovém jazzu předznamenali Miles Davis nebo Wayne Shorter. Dalším důležitým momentem jeho hudební kariéry byl v roce 1977 roční studijní pobyt na prestižním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu. Tam si u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mike Gibbse a ostatních prohloubil své znalosti kompozice a aranžmá. Americký pobyt zároveň využil i k vystupování v jazzových klubech v Bostonu (kluby v Roxbury´s George King, Buster Williams), na univerzitách a zejména čtyřměsíčním působení ve Velvet Hammer na Cape Cod, kde s ním hráli Jerry Bergonzi, Santi Debriano a Greg Hopkins. Vystupoval i v New Yorku se Samem Jonesem, Melem Lewisem, Tedem Dunbar, Joem Newmanem, Victorem Lewisem a dalšími. Jeho americké inspirace se následně promítly i do alba Okno, které vydal po návratu do Československa a na němž také spolupracoval se svými bývalými bostonskými spolužáky. Album patří do sféry elektrického jazzu a funky a podíleli se na něm: Bill Frisell (kytara), Kermit Driscoll (baskytara), Vinton Johnson (bicí), v jedné skladbě i Jan Beránek (housle). Zmínění se následně účastnili i nahrávání následného alba Dveře, jehož B stranu tvořila sólová nahrávka vlastní skladby Suita pro klavír č. 2. Následovaly další nahrávkové projekty: živá nahrávka s SHQ Parnas, Spolu – Together. Po návratu z USA účinkoval se svým někdejším kvartetem ČSQ na Bratislavských jazzových dnech, Mezinárodním jazzovém festivalu a festivalu Jazz Ost-West v Norimberku. V zahraničí ale tehdy vystupoval i s Lou Blackburn International Quartet (Lou Blackburn – trombón, Leonard Jones – kontrabas, Michael Clifton – bicí). Hrál v Belgii, Nizozemí, Západním Německu, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Belgii, Itálii i Španělsku. V Československu v mezičase spolupracoval mimo jiné s Pražským big bandem Milana Svobody, s Peterem Lipou, V.V. Systém, Evou Svobodovou či Františkem Uhlířem. Počátkem osmdesátých let dlouhodobě a intenzivně spolupracoval s finským skladatelem, trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermiläm. Emil Viklický pobýval ve Finsku v letech 1982-83 a z jejich společných nahrávek tehdy vzniklo i kritikou vysoce hodnocené album Confluence. V devadesátých letech vystupoval na North Sea Jazz Festival, v Praze hrával s vynikajícími jazzmany (Steve Lacy, Roscoe Mitchel, John Surman) a vystupoval jak doma, tak v zahraničí. V roce 1993 například ve Viole doprovázel amerického básníka Allena Ginsberga. K jeho spolupracovníkům se mimo již zmíněných patřili Franco Ambrosetti, Greg Hopkins, Steve Houben, Gergely Ittzés, Steve Lacy, Eric Marienthal, Roscoe Mitchel, Joe Newman, Julian Nicholas, Scott Robinson, John Surman, Anita Wardell, Bobby Wellins, James Williams, ale i umělci z různých hudebních oblastí: Iva Bittová, Jana Boušková, Michal Prokop, Vlasta Průchová, Talichovo kvarteto, Laco Tropp, Jitka Zelenková a mnoho dalších.
Emil Viklický je i autorem tří oper: Faidra (vítěz mezinárodní soutěže Nová Opera pro Prahu 2000), komorní opery Oráč a smrt a Máchův deník aneb Hynku, jak si to představuješ?, kterou složil v roce 2003 byla na objednávku Národního divadla. V minulosti napsal řadu kompozic pro Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, skladatelsky a aranžérsky spolupracoval se sextetem Miroslava Krýsla, s Radio Big Band Zürich a prakticky se všemi českými a slovenskými big bandy. Je pozoruhodnou hudební osobností s nezpochybnitelné výsledky i obrovskou mezinárodní zkušeností. Právem je považován za velmi významného soudobého skladatele a interpreta přelomu století, který přemosťuje propasti mezi hudebními kontinenty.
